Vincet Šikula – Liesky

– úryvok –

Priznať sa? Nepriznať? Aj tak mi profesor neverí, načo teda rozhovor zbytočne naťahovať.

– Bol som na svadbe.

– Na svatbě? A kdy? Svatby přece bejvají v sobotu.

– Veď v sobotu.

– To ses ženil?

– Hral som.

– Jistě na Hornu. Dělal jsi tam fořta.

– Mal som harmoniku. Na trúbke som nehral.

– No nevím, nevím.To bych si vod tebe taky vyprosil! Trumpeta, trubka! Já ti tu trumpetu jednou votřískám vo hlavu. A v neděli? To byla taky harmonika?

– Harmonika. Ale to som bol iba vypomôcť.

– No bodejť. Ty chodíš jenom vypomáhat. Na funusy, na posvícení, a vždycky s harmonikou. V dechovce hraješ taky na harmoniku. Tak proč neštuduješ harmoniku?

– Veď mne sa horna páči. Lenže niekedy potrebujem peniaze. Štipendium mi nestačí. Mne z domu nedávajú. A nemám ani poriadny nástroj.

– Já vím. Jenže ty blbneš i s tou trumpetou. K čemu je to dobrý? Blbě hraješ na harmoniku a na trumpetu taky, no a pak i na hornu, protože si s trumpetou rozdrancuješ nátisk. A když  máš ještě blbej nástroj, tak je to na prd, vopravdu na prd. Copak si myslíš, že já měl kdysi lepší nástroj? Ježíšmáriá, kdybys viděl ten střep! A hrálo se, vždycky se přece hrálo. Kruci, já znal jednoho hornistu, byl to kamarád Kauckýho a můj taky, všichni hornisti jsou přece kamarádi, bylo to tak vodjakživa, mladej, starej, já byl mladej, ty budeš starej, ukaž mi, co dovedeš, no a ten kluk přišel vodněkad ze vsi, protože doma neměl ani práci, ani co jíst, najednou se vobjevil v lázních, takovej mrňous, nic na sobě neměl, jenom kaťata a ušmudlanou košili, ale ten nátisk! Hornu otlučenou a děravou, čertví, kde ten plech sebral, a když se šlo hrát, tak si musel napřed díry v horně zalepit smůlou. Přišel, že by jako rád do lázeňskýho orchestru. Všichni se mu chechtali, ale co ten chlap na tom střepu dokázal, to byl zázrak, učiněnej zázrak! Půjčili mu frak a v tu ránu byl slavnej, protože mněl takovej hezkej, hedvábnej tón, ale když chtěl, tak z toho nástroje sypal kuličky nebo střílel broky a špendlíky, trilkoval jako pikolka, zpíval jako skřivánek, kdyby se dal tón doopravdy proměnit, chytit a ohmatat, tak moh někomu nasypat do hrsti nebo do šátečku fůru perliček, nebo hned zadarmo rozdávat korálky na krk. A byla s ním prdel. Jednou se už hrálo a von – s prominutím, ale je to namouduši tak – měl zrovna sračku a přišlo to na něj koncert-nekoncert. Rozběh se z pódia rovnou na hajzl. Dirigent zbledl, poněvadž horna měla v tý skladbě nádherný, vopravdu nádherný několikataktový sóličko a za chvilku už mělo zaznít, chyběl akurát vánek, smyčce už jemnoučce šustěly, ježišmariá, copak ten vánek přnese? No ale von ten slavík vo tom sóličku vědel, nechal si votevřený dveře, a když ten vánek ještě trochu zesílil, ozvalo se sóličko z hajzlu, znělo dokonce ještě krásněji a posluchači z toho byli úplně na větvi, mysleli si, že to tak má bejt, že je to takovej zvláštní efekt, že ta kantiléna má přicházet z dálky, z hlubin nějakýho tichýho a vznešeného lesa, kde se rozespíval zamilovanej princ nebo čarostřelec, zazpíval, zatroubil, zasněně zatroubil na roh ze slonový kosti… No vidíš ty kluku! Chechtáš se, jsi zdravej jako řípa. Musíš si tý horny vážit. Já vím, že máš špatnej nástroj, no já už ti nějakej seženu, a lacinej! Tamten střep zahodíš, jenom ještě chvíli vydrž! A na kšefty se vykašli! Chceš přece něco dokázat! Jdi si na svatbu, ale rozum do hrsti, nikdy se nepřispůsobuj pitomcům, anebo se přispůsob vždycky moudře, nikdy se nesmíš kšeftama nebo kvůli kšeftům zničit!

 

Napísal Vincet Šikula v novele Liesky.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s